FantasMagoria Art

Ahoj, tady Beáta, je mi už „pade“ pryč a asi víte, že jsem se tedy nechala poprvé v životě tetovat ve svých 48 letech dne 1. 4. 2016, neboť jsem podlehla tetovací pasti, která byla všude kolem mě. Žiji totiž vážně blízko tetovacího salonu Fantasmagoria Art, mám docela hodně potetovanou dceru Alžbětu a taktéž docela hodně potetovaného zetě Marťase. Myslím ale, že Alžbětka je potetovaná více, než Marťas. ☺

Teď k mému samotnému prvnímu tetování. Moje představa, jak Marťas „přemaluje“ ten barevný obrázek z grafického návrhu na má záda podobně jako když malujete štětcem na plátno, byla opravdu naivní. No a co, přiznávám… Jak můžete vědět, jaké je to samotné tetování na kůži – vždyť to vypadá tak nenápadně, lehce – takové tahy tím strojkem – pohoda, že? 

Při prvním zahryznutí tetovacího strojku do mých zad jsem zaúpěla, ale ujasnila jsem si rychle v hlavě, že jsem statečná žena a že „to dám!“. Po dalším a dalším zahryzávání jehly či jehel (podle toho, jestli dělá linky nebo vybarvuje či stínuje) jsem si byla jistá, že tak nějak se cejchuje dobytek nebo se mučily čarodějnice ve středověku. Byla jsem velmi sprostá a hlasitě jsem klela – mohu si to dovolit, je to moje rodina a Marťas ví, že jsem divoce rostlá a k vulgaritám nemám daleko. Obzvláště v takových chvílích, kdy vás vážně někdo mučí a hlavně vy jste se dobrovolně něčemu takovému podřídili! 

Jestli teď myslíte na to, proč jsem si třeba nedala předem panáka nebo tabletku či jointa, tak NE, opravdu vážně se nemůžete napít, zhulit či jinak zdrogovat a utlumit se tak, aby vás to nebolelo. Ohrozilo by to výsledek tetování, protože tyhle „věci“ vlezou do krve a mění nějaké pochody v těle a reakce kůže a zmršilo by to celé tetování.

Nikdy jsem nepodstoupila nic takového, u čeho bych využila veškerá sprostá slova, která znám (a je jich dost – mí lidé vědí ☺), výkřiky a kombinaci všech citoslovcí vyjadřujících bolest včetně slz – dokonalá směsice, koncentrát utrpení a naivity… Je třeba připravit se na to, že to bude prostě na některých místech těla bolet. Hm…

Přežila jsem to, obrázek na zádech je pěkný, nicméně prohlásila jsem jednoznačně, utírajíc si své slzy utrpení z prvního tetování: „Už nikdy se nenechám znovu tetovat!“

Pokračování příště…