FantasMagoria Art

Ahoj, tady Beáta, je mi už „pade“ pryč a asi víte, že jsem se po mém prvním tetování rozhodla, že se už nikdy nenechám tetovat. BO to bolelo jak CYP! ☺ 

Ale upřímně doznávám, že pak to náhle přebolí, protože se to hojí rychle, léčivá mastička, kterou nafasujete po tetování, je vážně ulevující i uzdravující a jste nakonec rádi, že ten svůj osobní symbol, „důvod“ svého obrázku, na těle máte.

No a samozřejmě dcera Alžbětka s Marťasem se tehdy čerstvě po mém prvním tetování jen potutelně usmívali a tvrdili, že to už znají - tyhle „výlevy a prohlášení“. Prý: „jakmile máš první tetování, chceš další a pak další!“ Jsem vzpurná, takže jsem jim říkala, že já v žádném případě nebudu jako ostatní a já už tohle nechci zažívat, takže pro mě už žádné další tetování. Mám v tom jasno!

Jenže jsem ještě musela podstoupit korekturu tetování. Po dvou týdnech je třeba tetování zkontrolovat a v případě potřeby udělat korektury linek, prostě ať je obrázek bezchybný. Au… Ale už to nebylo tak dramatické, byla to chvilka.

No a čas si tak nějak plynul, jak to u času bývá… Moje kérka nebyla na první pohled vidět, a jelikož v práci nepracuji v plavkách (proč se vlastně na univerzitě nepracuje v plavkách?) a mé tetování vlastně nikdo nevidí, začalo mi vrtat hlavou, jestli to není škoda, že nemám tetování na viditelném místě… 

A pak to přišlo. Nad mým prohlášením „Už nikdy se nenechám znovu tetovat!“ se začala stahovat mračna a NĚCO viselo ve vzduchu… Jednoho dne totiž přišla moje dcera Alžbětka s nápadem, že si uděláme my dvě společné tetování, které nás hezky propojí (ona i Marťas mají už několik společných tetování, ale o tom až někdy příště). Sama navrhla a nakreslila motiv - obrazec mantry Óm pod tonoskopem (tonoskop je přístroj převádějící zvuky do obrazové podoby), který lemuje „dynamická mandalokvětina“. 

Takže jsem samozřejmě podlehla. Mé prohlášení „Už nikdy se nenechám znovu tetovat!“ se zbortilo jako domeček z karet a naplnila se i slova „Nikdy neříkej Nikdy“… Mám druhé tetování, společný motiv můj a mé dcery Alžbětky, každá z nás má tento motiv tetování v jiné barvě – v těch svých, které má ráda… Motiv je nádherný a to naše symbolické spojení vnímám fakt hrdě! ALE… Bolelo to jak „víte co“ (viz druhá věta v úvodu tohoto blogu), protože na předloktí to prostě bolí! Mé nadávání při tomto tetování mírnilo pouze vědomí, že je to společné tetování mě a mojí milované dcery a hrdinně jsem si říkala, že to přece dám, to propojení matky s dcerou dává smysl! Marťas tento motiv tetoval do mého předloktí doslova vítězoslavně a kdybychom žili v komiksovém světě, vidím nad ním tu bublinu: „Já jsem ti to říkal, že jak máš první tetování, chceš pak další…“

Po ukončení této bojové akce jsem vzpurně pronesla: „Dvě tetování mi stačí!“. Ale myslím, že Marťas i Alžbětka se za mými zády uculovali a říkali si: „To víš, že jo…“ 

Pokračování příště…