13.11.2022
TEĎ UŽ “JEN“ KOJÍCÍ - ano, stále to tetování chci, POMOC!! 2. díl
Ahoj, jmenuji se Alžběta a stále kojím. Jsem téměř dva roky bez nového tetování. Už z toho blbnu? Možná. Už mám vymyšlených asi 198 nových motivů? Samozřejmě!
Kojení miluju, je to nádherné spojení mezi matkou a dítětem. Ale až kojit nebudu, bude to smršť!
V tomto dílu se budu věnovat nejčastějším motivům a nakousneme i nějakou originální asociaci představ. V dalším dílu si pak rozebereme podrobněji, jak nad motivy originálně přemýšlet a taky se s vámi podělím o nějaké perličky maminek přímo ze salonu.
Milé maminky (a i tatínci, babičky, dědečkové, sourozenci), je čas zamyslet se nad motivem, který nám bude připomínat náš malý poklad už napořád!
Za ta léta v tetovacím salonu jsem odkoukala nejčastější motivy na téma „potomek“:
datum narození
jméno
znamení
portrét
otisk nožičky/ručičky
Tak co, máte něco z toho nebo plánujete jeden z těchto motivů? Předem chci říct, že na těchto motivech není nic špatného :) . Tento text nemá urážet, má spíš pobavit a udělat takovou malou kreativní osvětu :) .
Datum narození. Většinou by si to měli tetovat tatínci. Proč? Protože většinou jsou to oni, kdo si tyhle „zásadní“ datumy zkrátka moc nepamatují…mají prostě jiné rozlišovací schopnosti než ženy - matky. Proč si to tedy necháváme, my ženy, tetovat? Když to datum víme na doslova minutu přesně? Když víme kolik naše miminko měřilo, vážilo, kolik mělo vlasů a jaké mělo oči?
Jméno. Význam pro nositele má, to je jasné. Pro okolí ale už moc ne. „Lukášek“ - je to její syn, její pes nebo křeček? Pár let po narození „Lukáška“ je to roztomilá vzpomínka, ale v momentě, kdy bude „Lukášek“ v pubertě a všechno bude trapné, tak se bude za svou „trapnou matku“ dooost stydět, protože má napsané na ruce „Lukášek“. Nejlépe si ještě máma spojí motiv datumu se jménem, takže si každý kolemjdoucí spočítá, kolik ten puboš má roků a jak dlouho jeho emoční výlevy budou asi trvat…
Znamení. Tož to je takové už více „tajemné“, ale ne vždy se dostaví ten wow efekt. Obzvlášť z okolí. Co to je? Ke kterému členu rodiny to patří? Proč to máš jako hvězdy? Proč to máš jako obrázek? Nezavděčíte se…
Portrét. Je to dobrý nápad opět jen v určitém období. Pokud si vytetujete své roztomilé bezzubé miminko, v pubertě vám vaše dítě opět moc nepoděkuje. Totéž platí pro portréty s účesy podle kastrolu nebo opět bezzubé portréty ze školních let… Nedej bože, když nějaký tatér nezachytí pravou podobu vašeho dítěte a vy budete mít na rameni vytetované cizí dítě!
Otisk nožičky/ručičky. Je to roztomilý motiv. To je bez debat. To je první verze motivu, kdy vás vaše dítě v pubertě asi nepošle někam…Což je výhra a jsme za to rádi. Tak nějak do budoucna.
Takže co jsem tím chtěla říct? 5 motivů se opakuje pořád a pořád a pořád. Není měsíc v roce, kdy bychom něco takového netetovali. Proto si tak říkám, jestli to není škoda?
Vždyť to miminko nabízí tolik příběhů, tolik vzpomínek, tolik roztomilých nebo vtipných momentů, které si můžeme nechat zvěčnit na těle.
Ať je to kudrlinka nad uchem, oblíbený plyšáček, válení se v kaluži, první malůvky, znamínko na ručičce, jediné jídlo, které to mrně má rádo…Zkrátka těch momentů, které máme v paměti je tolik, že by byla škoda je shrnout “jen“ do jména nebo datumu. No ne?
Znáte Pinterest.com? Pokud ne, jděte tam! Nechce se zahltit různými inspiracemi. A pokud byste i tak tápali, ozvěte se nám. Rádi vám poradíme a pobavíme se o tom, co můžeme vykřesat z vašich vzpomínek nebo typických činech vašeho dítěte.
A teď trochu té osobní asociace představ (pro fajnšmekry, kteří dočetli až tu). Náš syn byl většinu doby v bříšku hlavou dolů. Ještě jsme ani nevěděli (a vědět nechtěli) jestli je to kluk nebo holka. Zkrátka to byl netopýr. Proto jeden z mých motivů na památku bude určitě netopýr. Další motiv, který určitě bude na mém těle bude havran s kouzelnickým kloboukem. Syn se totiž jmenuje Raven Merlin. Taky doba, kdy se narodil, je magická, jsme pohané, slavíme rovnodennost i slunovrat a na podzimní rovnodennost 31.10. oslavujeme pohanský nový rok (Samhain). V tomto období je temná část roku, kdy se světy živých a mrtvých propojují nejvíce z celého roku. Je to tajemné období, do kterého se náš havran narodil. Jak toto pojmu jako motiv ještě rozmyšlené nemám. Ale vím, že to bude epické a jednoho dne mu o té mé malůvce budu vyprávět dlouhý příběh.
Stejně tak, jako jsme schopni sáhodlouze vyprávět, jak jsou ty naše děti šikovné, usměvavé, roztomilé, můžeme i o motivech s nimi mluvit sáhodlouze. Je jen na nás, co si necháme zvěčnit.
Pokračování příště…