1.4.2020

Kokotetko a Clematis president

Ahoj, tady Beáta, už dva roky je mi „pade“ pryč a v současné době je počet mých tetování 5. Jsem lapena…  

Takže po pořádku… Do mého života vstoupily slepičky, které jsem odchovala ze čtyřdenních kuřat, dokonce dvě party kuřat, mezi nimiž byl rozdíl 3 týdny, takže dvoje jesle a následně dvě školková zařízení… Byla to úžasná zkušenost! Slepičky jsou od té doby moje srdeční záležitost, protože když vám takto od mimina vstoupí do života a jste „cíťa“ jako já, prožíváte kromě radosti také smrt některých kuřat. Smrt k životu prostě patří. Umřou ti nejslabší, které třeba kohouti uštvou anebo prostě onemocní a taky jim není pomoci. Takže mám na památku „kokotetko“, jak ho překřtil Marťas. Moje čtvrté tetování. Navrhla ho a taktéž i tetovala dcera Alžbětka. Slepičky z mého života (ani z těla) už nikdo neodpáře. 

No a pak přišla do mého života zase smrt… Umřel mi taťka. Takže přišlo páté tetování. Fotka jeho oblíbeného Clematisu President, kterou fotila Alžbětka, posloužila jako motiv tetování. Marťas ji umělecky zpracoval a vytetoval. Na tetování je skvělé, že je to způsob vyjádření potřeby zvěčnit si na svém těle cokoliv co je pro vás důležité. Ať ž jde o obrázek, reálné tetování nebo jen symboliku, pořád máte s sebou nesmazatelnou stopu a vzpomínku na něco důležitého ve vašem životě. 

Vybarvuji se. Věřím, že do krásy. ☺ Za všechno může Alžbětka a Marťas. V mojí nové práci o mých tetováních ještě neví. Do práce jsem nastoupila v zimě a tak jsou moje tetování zatím skrytá. Skrytá identita? I kdyby, tak vím, že na mou práci to nemá žádný vliv. Články, reportáže, focení a příspěvky na sociální sítě, to vše se dá dělat dobře i s obrázkovým tělem. Ráda jsem tou, která boří předsudky! Tak mi držte palce! Protože jaro je tu a léto se blíží. Moje tetování budou brzy odhalena... ☺
Pokračování? Snad brzy...